na Blog.cz

Nějak mi to mozek nebere, ale už jsem tu měsíc! A za pár dní už budu za půlkou :-) Těším se, pak to bude snad rychleji utíkat.

Irsko je nádherný. Teoreticky můžu říct, že si tady užívám, škola je nenáročná, rodina úžasná, spolubydlící snesitelnej. Ale prakticky...CHCI DOMŮ! Kolik nocí sem strávila hystrickým pláčem, po tom jak mi chybí...on, kamarádka, ségra.

Včera, jsem se poprvé za měsíc co jsem tady spolu po Skypu smáli a vydrželo nám to dýl než 2minuty...asi půl hodiny sme se jen blbě usmívali a říkali si takový ty hezký věci.

Ale asi sem si vyčerpala příděl dobré náladu na několik dní dopředu, protože tak příšernou náladu jako mám teď sem tady snad ještě neměla. Ale má to i svoje výhody...poprvé co jsem tady jsem za to strašně ráda a nechci domů. Být 2000km od domu má svoje výhody, nemusím neřešit všední problémy, nemusím prakticky nic.

Nemám na nikoho náladu, ani sama na sebe. Moje vlastní přítomnost, mě příšerně rozčiluje. Nechci nikoho vidět, s nikým si psát, s nikým si volat...všecno je mi jedno.

Miláčku, jsou protě věci co ti jen tak nemůžu říct.

Ty víš, že mi chybíš. Ale nevíš jak nepopsatelně moc... nenávidím ten pocit, jako že mi něco vyrvalo orgány z těla a teď jen cítím jak ty rány bolí a nepřestávají bolet, ano...takhle fyzicky cítím jak mi chybíš.

Tak moc se bojím, že na mě zapomeneš. Seš pořád naštvanej a ani se nasnažíš pochopit, jak je to tčžký tady být, na 3 měsíce v jiným státě...sama, bez podpory. Kámošky namě serou a mě je to vlastně uplně jedno, jely sem aby se bavily... a to jim já dát nemůžu.

Čtvrtý ubrečený den. Jsi někde na výletě se školou, nemyslíš na mě...směješ se takovým tím smíchem u kterýho má člověk křeče že se nemůže přestat smát. Máš tam kamrádky...pěkný kamarádky. Co po tobě nechcou, abys na ně 3měsíce čekal. Co by se s tebou bez rozmyslu kously nebo i vyspaly.

Proč tu pro mě nejsi když tě potřebuju? Proč když spolu mluvíme na skypu nezajímá tě co mě tady žere? (a že toho není málo). Ztrácím tě rychleji než jsem čekala...ztrácím tě tak, že přestávám věřit že mě miluješ.

Miláčku... hodně pochybuju o tom, že to zvládneme.

Když člověk letí v letadle, začne mu docházet...ty vole, všechno nechávám za sebou, letím do nějaký díry v Irsku a netuším do čeho jdu.

Když jsme dojeli autobusem do Carlow, městečka kde bydlím...byla jsem rozespalá, protože jsem v autobudse po noci v letadle usnula, a tak mi ani nedocházelo, že už jsem tady.

Přijeli si pro mě Mrs a Mr Nolah, manželé u kterých bydlím. Odvezli mě k nim domů, úkázali mi pokoj kde budu bydlet a seznámila jsem se s Robenem, Italem který má pokoj naproti mě. Vybalila jsem si věci, pokusila se zapojit notebook, což nešlo, protože mají jakýsi speciální zásuvky. Tak jsem řekla Anne (Mrs Nolah) jestli neví kde bych koupila conector, ona zavolala Robena a okamžitě jsme jeli do města. Koupila jsem conector, byla celá spokojená, že můžu hned napsat jemu. Začala jsem rvát conector do zásuvky, ale samozřejmě byl špatnej...okamžitě jsem se rozbrečela, nebylo to jen kvůli blbýmu conectoru, ale kvůli všemu tady...3měsíce tu žít.. :-(

První návštěva školy, vyzkoušení uniforem, prohlídka Delta Sensory Gardens.

Ve škole jsme se seznámili s učiteli, se všemi dodržovanými pravidly, vyzkoušeli si uniformy a šli jsme do Sensory Gardens. Musím uznat, že sice se tady na všechno koukám negativně, ale ty Sensory Zahrady se mi opravdu líbily. Jsou to zahrady pro postižené, ale opravdu jsou dlouho takhle pěknou zahradu neviděla, možná tam budu i pracovat.

Večer jsem se rozhodla, že půjdu do města pro ten zkurvenej conector. 3 hodiny jsem bloudila po Carlow a nenašla ten obchod kde jsem přetím koupila ten špatnej. To byl můj druhej zkarat, protože jsem se ztratila a došla někam za město a tam se znovu rozbrečela.

Naštěstí Ruben šel večer pařit, tak mi půjčil svůj, tak jsem ho konečně slyšela a probrečela celou dobu co sme spolu skypovali.

National Ploughing Championships

Kdo by rád nešel na veletrh zemědělství? Nechodil 6hodin v bahně? A nečuměl na zrzky v holínkách? Já :-) Je pravda, že tohle prostě v česku neuvidím, 30 000 lidí co se jede podívat na krávy a závody traktorů (tolik traktorů jsem v životě neviděla).

Večer jsme si tak hezky povídali, bylo moc krásný slyšet konečně jeho smích. I když jsem celý 2h skypování klasicky probrečela (myslím, že se to tady pro mě stane tradicí), cítila jsem se na moment o něco líp.

Dneska jsem sly poprvé ,,normálně" do školy. Čekala jsme, že to bude něco jinýho, ale že až tak...to ne. První 3 hodiny, jsem měli pletení, pak Irštinu, 2h tělocvik, matiku a 2h ekonomie...ale kromě pletení jsme v žádné hodině nic nedělali a nejen my, ani ti Irové nic nedělají. V podlední hodině jsme měli dělat něco ve skupinkách a já byla přiřazená k několika klukům, poprvé co jsem tady jsem se opravdu bavila... David, Mathew, Jack...víc jmen si nepamatuju, sou sice totálně vypatlaní, ale byla s nima sranda.

Při cestě domů jsem úplně celá zmokla (taky nechápu proč všichni bydlí v centru, jen já za městem...45min pěšky ze školy) a tady se taky moc neohřeju, v domě netopí a ve sprše je studená voda.

On mi teď ani nemůže zavolat :( tolik mi chybí. Je na jakýmsi výletě a ty jeho esemesky možná bolí víc než kdyby je nepsal, takový ty...že z nich cítite že se hodně baví...bez vás. Já chci aby se bavil, jen mi to nemusí tak dávat sežrat. Ne, nebrečím nad telefonem, nejsem zoufalá..ne. Nechci už domů, do teplé vany, do jeho náruče...ne nechci...nemám tady toho už po krk, vůbec mě nesere vlezlej Ruben a spaní v cizí posteli. Ne.

Už jsem ti tu jednou psala. Víš vůbec, jak tě potřebuju?

To, že mám kluka mě nejen vytáhlo z nicoty a pocitu bezvýznamnosti mýho života, ale i mi to vrací tátu. Celej život mě ignoruješ a bereš jako samozřejmost, že za tebou nadšeně poběžím kdykoli si řekneš. A teď už to tak není, trávím většinu času s ním a čas na tebe jsem silně regulovala. Prvních několik týdnů mě to hodně mrzelo, ale stejně jsem radši trávila čas s ním než s tebou, protože on mi mohl nabídnout mnohem víc lásky...a kurva jsem jen člověk, potřebuju lásku! Teď mě to už tolik nemrzí, protože v tom vidím až moc kladů. Sám mi voláš mnohem častěji, pořád se mě ptáš jestli už nechci přijet...já vím, že ti chybím...začíná ti docházet, že mě ztrácíš, že? Blbej pocit, co? Nojo..já vím, věř mi že ho znám.

Jsem tady (u tebe doma) den, asi po měsíci. A ty se ke mě chováš fakt hezky!

Já vím, že mi nemůžeš zaplatit všechno co sem po tobě chtěla... Promiň, že jsem byla tak otravná. Nevěděla jsem kolik dlužíš, ty nevíš že to vím...to je dobře :)

Víš, ty nikdy nebudeš ten táta abych mohla říct: ,,Chci aby můj manžel byl jako můj táta". Když vidím, jak seš protivnej, jak svojí ženě nepomůžeš, jaký děláš pořád rypáky kdykoli po tobě někdo něco chce a jak mě umíš totálně ponížit. Já se tvojí ženě upřímě divím, že ti to pořád snáší...ona je skvělá tak si to neposer! Moje máma na mě často řve, a dost často se slovy: ,,Jsi úplně stejná jako byl tvůj otec! Tak to se jí ani nedivím, že řve :)

Ale mám tě ráda a vím, že ty mě taky, beru tě takovýho jakej seš, protože tě nezměním.

Vešla jsem k němu do pokoje. Pustili jsme si film. Začal mě líbat a hrozně nenápadně posouvat k posteli, položil mě na ni, lehl si vedle mě…a nepřestával líbat! Asi 5minut jsme se koukali na film, ležel za mnou a objímal mě. Pak možná něco bylo :P Těsně po tom, šel na hodinu hlídat dcerku jeho ségry, ťuťu..miminko roztomilý, tak jsem šla s ním.

Pak pustil ten film (znovu!.. moc sme si z něho nepamatovali, teda aspoň já…). To už sme vedle sebe opravdu jenom leželi, bože, to bylo tak krásný. Víte jak je úžasný, když vás drží v náručí někdo, koho milujete..koho milujete víc než sebe. Ani nejde popsat, jak jsem byla v ten moment šťastná, na nic jsem nemyslela… netrápily mě věci, co mě žerou teď. Cítit jeho přítomnost tak blízko, mi zabraňuje soustředit se na cokoli jiného (z toho filmu nic nevím).

Jeho dlaň co mě jemně hladila na podbřišku, jeho dech v mých vlasech, nebo jeho srdce co jsem cítila v zádech mě přivádí k šílenství. Miluju ho. I když na něj občas (často) nadávám. I když mě příšerně štve. Miluju ho tak strašně moc.

Já vím, tyhle zamilovaný články jsou otravný :) Sama bych ho nečetla.

Prosím! Ráda bych vyjádřila svůj názor!" NESOUHLASÍM!" Už s tím zase začínám, vlastně mi to chybělo, dlouho to tu nebylo, mmm…otupělost!

Rozčiluje mě, že na mě nemá čas.

Rozčiluje mě, že pokaždé když jsme spolu pohádáme se.

Rozčiluje mě, že mi nevěří.

Rozčiluje mě, že spal se svojí ex.

Rozčiluje mě, že svůj vztek dává sežrat mě.

Rozčiluje mě, že když řekne, že napíše a NENAPÍŠE.

Rozčiluje mě, že na něj pořád myslím.

Rozčiluje mě, že až teď mě napadlo zkopírovat ,,Rozčiluje mě, že" abych to nemusela psát.

Rozčiluje mě, že když se mu podívám do očí, nevyznám se v něm.

Rozčiluje mě, že všechno upřednostňuje přede mnou.

Rozčiluje mě, že se před ním chovám jako kráva.

Rozčiluje mě, že ho miluju.

Rozčiluje mě, že mě to rozčiluje.

Přece se nebudu rozčilovat, mám prázdniny. Tupé čumění do zdi je menší zlo, než vztek, ne? Né že bych ho neměla, ale už nic neřeším. Je mi to jedno..néé není mi to jedno, co to kecám??!!. Celou noc být vzhůru, ráno fialový pytle pod očima...ach..I like it! Nevím co udělal, že mi to poslední dobou kazil (asi to bylo dobře), ale je to zpět. Myslela sem si, že mě změnil. ERROR, ERROR, ERROR...Asi mě jen dočasně zbavil smyslů... .

Ať si dělá co chce, ale já to budu dělat taky.

Chtěla jsem to udělat už dlouho, sjet mu celej profil na fb, kouknout se co si psal s ex..stupidní, že? :) A tak jsem to nedávno v noci udělala. To byl ale super nápad! Pocit, že vám něco rve orgány na kusy...né něco, ale ONA a on. Nevím jestli sem blbá nebo co, už s ní není, teď miluje mě. Tak proč mi připadá, že mi vybouchne srdce a mozek?! Nemám vztek na něj, ale na sebe, že sem se na to podívala. Proč ji psal, že je nejlepší na celým světě? a že je nejúžasnější? a proč tam měl pořád nějaký blbý BuddyPoke jak je zamilovanej?! To se mnou né.

Ježiš, mě děsí vlastní blbost! Že mě tak příšerně žere zukurvenej fejsbuk.

Naliskala bych si. Ach jo...

My inspiration...

...nádherná, která žena by nechtěla její tělo...

Marilyn Monroe

...je tak mladá a už zvládla natočit tolik skvělých filmů. Miluji její styl.

Kristen Stewart

...milionář, ale stále nohama na zemi...

Robert Pattinson

...magor, fascinovanej svojí úžasností, ale má můj obdiv...

Salvador Dalí

...tohle je pro mě superhrdina, takhle statečná bych chtěla být...

Milada Horáková

...nemá míry 90-60-90, ale je nádherná. Několik jejich písniček mě dokáže rozbrečet a já ji za to miluju...

Adele

...Móda zmizí, styl zůstane...

Gabrielle Bonheur "Coco Chanel"

Byla jednou jedna naivní Kráva a ta se zamilovala do roztomilýho Vola. Chodili na procházky, líbali se, říkal jí jak ji miluje a všechno vypadalo dokonale. A jednoho dne Vůl Krávě napsal smsku, ve které jakoby smazal všechno co dřív řekl, ani neví jak moc věcí změnil. A Kráva brečela, brečela jeden den, brečela jednu noc, brečela další den, ale další noc ne. Další noc si to zakázala, a raději se učila, učila se celou noc, ale pořád měla plnou hlavu Vola. Stýskalo se jí po jeho pohledech a úsměvech, po jeho dechu co cítila na své kůži, po jeho dotycích jazykem jejích rtů, po jeho stisku ruky.

A tak se rozhodla, že to napíše na blog...a že jí bude líp.

Líp jí není, chybí jí ještě víc.

...brečela jeden den, brečela jednu noc, brečela další den, ale další noc ne....a další den ano.

update 14.6. : Kráva dneska byla s Volem. Bylo to krásný a zase mu všechno odpustila, vždyť říkám, že je naivní.